LEDOVCOVÁ VĚDA
Jak vznikl Jökulsárlón a proč stále roste
Laguna mladší než živá paměť: jak ustupující jazyk ledovce Vatnajökull vytesal Jökulsárlón, proč je nejhlubším jezerem Islandu a proč stále roste.
Check dates and availability ↗Ledovec, který dosáhl k moři
Breiðamerkurjökull je jedním z největších výtokových jazyků ledovce Vatnajökull, objemem největší ledové čepice Evropy. Po většinu doby osídlení tekl téměř až k Atlantiku a mezi svým čelem a příbojem nechával jen tenký pruh černého písku. Jak v průběhu staletí postupoval a ustupoval, choval se jako pomalý buldozer — drtil podklad pod sebou a tlačil suť před sebou do morén. Klíčové je, že led byl tlustý, těžký a v pohybu, takže se zařezával nejen dopředu, ale i dolů, a v podloží vyhloubil pánev, která později pojmula lagunu. Bez tohoto úvodu nedává Jökulsárlón smysl: jezero je tvarem, který za sebou ledovec zanechal, když ustoupil.
Rokle vyhloubená pod úrovní moře
Detail, který z toho dělá z obyčejného tavného jezírka něco pozoruhodného, je hloubka. Jak se Breiðamerkurjökull sunul vpřed, vyhloubil koryto sahající hluboko pod úroveň moře — proto je Jökulsárlón dnes podle všeobecného mínění nejhlubším jezerem Islandu, se zveřejněnými měřeními v rozmezí zhruba od 248 do víc než 284 metrů. Ten rozptyl není důsledkem nedbalého měření, ale spíš pohyblivého cíle: pánev se stále zvětšuje. Protože dno leží pod úrovní moře, laguna je s oceánem propojená, místo aby se nad ním jen tyčila, a právě tahle jediná skutečnost určuje téměř vše ostatní na tomto místě — přílivy, slanost i fakt, že nezamrzá ani v nejhlubší islandské zimě.
Zrozena kolem roku 1930
Jökulsárlón patří k mála přírodním památkám světové úrovně v Evropě, které jsou mladší než živá paměť. Ještě na počátku dvacátého století sahal Breiðamerkurjökull téměř ke břehu a laguna vůbec neexistovala. V teplejších desetiletích po konci devatenáctého století se ledovec začal stahovat z pánve, kterou vyhloubil, a kolem let 1934–35 se tato prohlubeň začala plnit tavnou vodou. Během několika desetiletí se z jezírka stalo jezero. Lidé, kteří vyrostli na statcích podél tohoto pobřeží, si v zásadě mohou pamatovat dobu před vznikem Jökulsárlón — což je opravdu zvláštní věc, kterou lze říct o místě, jež dnes zdobí obálky průvodců.
Proč stále roste
Proces, který lagunu vytvořil, se nezastavil. Čelo ledovce Breiðamerkurjökull se dál stahuje — v posledních letech řádově o 200 metrů ročně, i když se tempo mění — a s každým ustoupeným metrem přibývá otevřené vody nad hlubokou skalní roklí. Laguna od 1970. let vzrostla zhruba čtyřnásobně, z asi 8 km² na někde mezi 18 a 25 km², podle toho, jaký průzkum čtete. Teplejší léta zrychlují tání na odlamujícím se čele i na povrchu a spojení s mořem přes příliv pomáhá led okusovat i zespodu. V praxi je Jökulsárlón, který dnes fotíte, měřitelně větší než ten, který viděli dřívější návštěvníci.
Co je to telení ledovce a proč je led modrý
Ledovcové kry vznikají telením — čelo ledovce se láme tam, kde narazí na hlubokou vodu. Vztlak a tah přílivu led podemílají, dokud se neodlomí celé kry, někdy s prasknutím, které je slyšet přes celou lagunu, a nezačnou plout volně. Ten led je starý: začal jako sníh, který napadl na vysoké náhorní plošině Vatnajökull, byl zasypán, stlačen a po staletí pomalu unášen z kopce dolů. Právě kvůli tomuto stlačení tolik ledu září hluboce elektrickou modří — uvězněné bubliny vzduchu jsou vytlačeny, až hustý led pohlcuje všechny barvy kromě modré. Bílé kry jsou mladší nebo provzdušněnější; černé pruhy jsou sopečný popel pohlcený při minulých erupcích a unášený uvnitř ledu dolů. Podle těchto barev lze vyčíst historii ledu.
Jezero, které si stále píše vlastní budoucnost
Krátký kanál Jökulsárlón k moři se pomalu rozšiřuje a prohlubuje a pozorovatelé už dlouho upozorňují, že příboj postupuje zpátky směrem k mostu Ring Road nad výtokem — tamní pobřeží už bylo víckrát zpevňováno. Podíváte-li se dostatečně daleko dopředu, osud laguny je svázán s osudem ledovce: jak se Breiðamerkurjökull dál stahuje do vnitrozemí a ztenčuje, pánev se bude dál plnit a někteří vědci očekávají, že se zátoka nakonec plněji otevře Atlantiku. Nic z toho není jisté a časové horizonty jsou dlouhé a nejisté. Ale zdůrazňuje to základní povahu tohoto místa — nejde o hotovou krajinu, ale o krajinu viditelně a aktivně ve výstavbě.